Vítejte

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

POVÍDKY ŠIMKA Q ,G

♦¤ ČISTÁ LÁSKA VÍTĚZÍ
ČISTÁ LÁSKA VÍTĚZÍ

Je to zajímavé, jak v přírodě k sobě vždy tíhnou dvoji-
ce různého pohlaví. Šneci, ještěrky, blechy, koroptve, je-
zevci, sloni, hranostajové, polární lišky, sovy, tchoři,
veverky, kapři a lidé. Všude je tatínek a maminka, všude
jsou námluvy, ostych a dobývání. Ba věru krásně tento úhlav-
ní pud všeho tvorstva popsal Alois Jirásek v básni Ze života
hmyzu. I jiní spisovatelé neuzavírají se nutkání onomu a po-
pisující jej tak dovedně, že mráz čtenáři po zádech divně
přebíhá a luzné představy honí se maně hlavou. Kupříkladu
rozněcují představy tito spisovatelé: Šrámek Frá¤a - Léto
(str. 24-25, 121-133), Zola Emil - Nana (str.1-330), ten
sprosťák, co napsal Dekameron (celá kniha), Hrabal Bohumil
(velmi nemravný, na každé stánce se to dělá dvakrát), Klička
Benjamín - Divočka Jaja (kap. 7, str. 124-126).

V patnácti letech jsem měl tyto knihy přečteny až tři-
krát. Teoreticky jsem byl tedy vzdělán v oněch choulostivých
věcech důkladně a zbývalo jen nabýt náležité praxe. Nechtěl
jsem ji však získat za mrzký peníz v domech, které se nazý-
vají veřejnými a jimž noha slušného jinocha zdaleka se vy-
hne. Včas mě varoval otec před těmito úkryty neřesti, které
sídlo své mají převážně v suterenních prostorách na předměs-
tí, v brlozích, kde čpí pivo a líčidla ohmataných krásek
a šváb trvale usadil se, aby svou přítomností dokreslil
ubohost předměstí. Také jsem nechtěl kouzlo poznání promrhat
v rychlosti v chladných nocích na Petříně, kde, jak jsem
slyšel, chlípní důchodci triedrem do křovíček nakukují
a zneužívají tak citů nás mladých ke svému povyražení. Na
taneční zábavě se mi také dívku shánět nechtělo. V potu
rozdychtěných těl a hlučné tančírny nacházel jsem erotiku
příliž hrubou. Toužil jsem neustále po lásce čisté jako
horský potůček z jara, kdy jeden druhému se odevzdá bez
postranních úmyslů a po poznání chlapec i dívka odejdou
radostněji pracovat do továren a polí, aby se zítra navečer
znovu sešli v seníku, o píd blíže společnému štěstí. Tak
jsem si představoval svou lásku. Ne v mansardě bez příslu-
šenství, kde děvčata, nepodchycená ve Svazu mládeže, povalu-
jí se chatrně oblečena rozkošnicky na polštářích a divanech
a levným alkoholem lákají chlapce do svých náručí, aby pak
k ránu hodila do prasátka další minci. Kde však najít ženu
čistou, nezkaženou, vzdělanou, pracovitou a půvabnou jako
květ blatouchu v ranní mlze? Mé spolužačky nepřicházejí
v úvahu. Jsou již všechny zadány starším pánům, kteří jim
dárky a vo¤avky po školníkovi posílají a večer pak za město
v autech je vyvážejí do míst, kam matčino oko nedohlédne
a cizí bankovka s diskrétním šelestem za punčošku se vsune.
•, jak jsou vypočítavé ty naše žákyně! I při písemkách, když
nepřipraveny po prohýřené noci loudí o radu, nechávají jako-
by náhodou nahlédnout v místa, kde se jejich těla liší od
našich chlapeckých, rovných.

U nás v tělovýchovné jednotě už je to lepší. Ženy dnes
vůbec tělocvičení opomíjejí. Ve vzpěračském oddíle, kam jsem
se při cestě za láskou přihlásil, věřte nebo nevěřte, nena-
šel jsem jedinou cvičenku a to nehovořím o rugbistech, boxu
a zápase řeckořímském, kde člověk ženu také nenajde, protože
jsou to sporty cudné, až puritánské, kde výstřihem omámit
člověka nelze. Zato však v plavání, tam je ženami přecpáno,
že mnohdy dna bazénu nevidíš. Tam nymfy rozprostřely své
sítě a více než na precizní tempa crawlu dbají na to, aby
voda byla vždy průzračná a mužských diváků sdostatek. A at-
letika? Stejná neřest. Při skoku do výšky dívky všelicos
ukazují a nazývají to horinem.

Jak jsem záviděl Romeovi Julii, Petrovi Lucii, Ruslano-
vi Ludmilu, Oldřichovi Boženu, jak jsem záviděl všem šťast-
ným dvojicím! Ale čím více nad celým problémem přemýšlím,
tím více seznávám, jak je u nás méně a méně Julií, Lucií,
Ludmil, Božen a sousedek. Ondy jsem si myslel, že konečně tu
pravou mám. Pilná byla, povoláním švadlena, s trochou fanta-
zie i pohledná, čtení ani psaní jí nečinilo zvláštní obtíže,
ale bohužel otec mi tuto známost rozmluvil. Rozdíl pěti
generací se mu zdál trochu velký. Snažil jsem se otce
přesvědčit, že večery s ní nebyly nikdy nudné, že leccos
pamatuje. "A kdybys ji slyšel, otče," horlil jsem, "vyprá-
vět, jak potkala Švéda na Karlově mostě za třicetileté vál-
ky, sám bys ke krbu přisedl a otázky z historie položil!"
Tvrdý otec však přesto s¤atek nepovolil.

Dál tedy hledám svůj ideál. A nepospíchám. Věřím, že
svou Julii najdu. Dobrý kamarád je prozatím lepší než žena.
Vždyť nevyvztekali se dosyta Tři mušketýři, Vinetou s Old
Shatterhandem, Kolben s Da¤kem a Chruščov s Bulganinem? Tak
vidíte.

Do té doby, než najdu žínku sobě rovnou, vystačím si
s Karlem.
Žádné komentáře

05.04.2008 15:30

komentáře (0)

zpět

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
TOPlist